Práca vo sviatok pri vyslaní zamestnanca

Pri vyslaní zamestnanca na výkon práce do iného štátu platí § 5 Zákonníka práce s tým, že v prípade vyslania sa aplikuje aj právo štátu vyslania (v tomto prípade ČR) vo vymedzenom rozsahu. ČR nemôže žiadať o aplikáciu celého pracovného práva ČR, ale len toho, ktoré je v rozsahu čl. 3 smernice 96/71/ES.

Vo vymedzenom rozsahu je: maximálna dĺžka pracovného času a minimálna doba odpočinku [čl. 3 ods. 1 písm. a) smernice] + netreba zabudnúť aj na čl. 3 ods. 10 smernice – na základe výhrady verejného poriadku môžu požadovať aj uplatnenie ďalších pravidiel.

Toto sú rámce, v ktorých sa ČR môže pohybovať vo svojich vnútroštátnych predpisoch.

Zároveň pracovné právo aj smernica 96/71/ES (čl. 3 ods. 7) vychádzajú zo zásady výhodnosti pre zamestnanca + netreba zabúdať na nariadenie Rím I.

Vyslanie do ČR:

§ 319

(1) Je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, vztahuje se na něho úprava České republiky, pokud jde o

1. maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,
2. minimální délku dovolené za kalendářní rok nebo její poměrnou část,
3. minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas,
4. bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
5. pracovní podmínky těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí, a zaměstnankyň do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých zaměstnanců,
6. rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zákaz diskriminace,
7. pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání.

Věta první se nepoužije, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského státu Evropské unie, z něhož byl zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) se nepoužijí, jestliže doba vyslání zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb v České republice nepřesáhne celkově dobu 30 dnů v kalendářním roce. To neplatí, jestliže je zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb agenturou práce.

Pokiaľ ide sviatok: položená otázka má dva rozmery: 1. možnosť práce vo sviatok a 2. mzda za sviatok.

Situácia je nasledovná:

SR: nie je sviatok, ČR: je sviatok

ČR požaduje dodržať → maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,

→ minimálna doba odpočinku = týždenná (t. j. pravidlá dní/času odpočinku – ktoré to majú byť + výnimky pre skrátenie) → § 91 a nas. Zákonníka práce ČR

+ možno sa domnievať, že prácu vo sviatok (sviatkové právo) aj s výnimkami môže ČR požadovať uplatniť aj na základe toho, že ide o ustanovenia verejného práva ČR (uvádza to aj česká odborná literatúra) → príklad: v SR, ale už aj v ČR – zákaz predaja v potravinách v určité dni = absolútny zákaz pre všetkých zamestnancov – bez ohľadu na to, či ide o domácich alebo vyslaných, keďže inak by sa cez vyslanie mohol obchádzať zákaz);

→ mzda: smernica 96/71/ES aj právo ČR: minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas,

= príplatok za prácu vo sviatok (t. j. výška) nejde podľa práva ČR (keďže príplatok za prácu vo sviatok nejde podľa smernice 96/71/ES, teda nemôže byť ani uvedený v § 319 ZP ČR – pozn.: samozrejme sa môže dojednať výhodnejší príplatok – nariadenie Rím I.)

V tomto prípade je však potrebné zodpovedať aj otázku, či ak je sviatok v ČR a v SR sviatok nie je a príplatok nejde podľa práva ČR, musí sa poskytnúť príplatok podľa práva SR?

→ možno sa domnievať, že ak ide o výkon práce vo sviatok, ide o tento výkon prác bez ohľadu na to, či je sviatok v ČR alebo v SR. Ak z tohto titulu nepriznáva príplatok právo ČR (keďže ide o nárok mimo smernice 96/71/ES), aplikuje sa právo SR (§ 122 ZP – príplatok/náhradné voľno/zohľadnenie v mzde), keďže vo veciach, ktoré sú mimo rámca smernice (a teda zjednodušene aj mimo rámca práva ČR), sa naďalej aplikuje rozhodné právo, ktoré by bolo rozhodné v prípade absencie voľby (pozri čl. 8 ods. 2 nariadenia Rím I – právo obvyklého miesta výkonu práce);

+ platí aj pravidlo o odpracovanom dni (napr. sviatok pripadne na obvyklý pracovný deň a práca odpadne).

Poznámka redakcie:
§ 5 zákona č. 311/2001 Z. z.
článok 3 smernice 96/71/ES

Autor: JUDr.et Mgr. Jozef Toman, PhD.