Ohrozovanie pod vplyvom návykovej látky (§ 289 TZ) Zisťuje sa v praxi pri stíhaní tohto trestného činu skutočná pravda? I. časť

Mgr. Michal Mikuš
advokátsky koncipient
v roku 2018 vydal knihu Stop nezákonným pokutám zaoberajúcou sa obhajobou v oblasti dopravných priestupkov, ktorá je základom projektu dopravnepriestupky.sk

Mikuš M.: Ohrozovanie pod vplyvom návykovej látky (§ 289 TZ); Bulletin slovenskej advokácie, 25, 2019, č. 4, s. 11 - 21. 

Úvod

Už v dobe rímskej bolo vyslovené: In criminalibus, probationes debent esse luce clariones, teda: V trestných veciach dôkazy by mali byť nad svetlo jasnejšie. Táto starorímska maxima platí dodnes, bez zmeny.

Základným predpokladom na uznanie viny za spáchanie ktoréhokoľvek trestného činu je zistenie skutočného, nie iba domnelého/pravdepodobného, skutkového stavu. Tento uholný trestnoprávny príkaz vyplýva zo zásady zisťovania skutkového stavu bez dôvodných pochybnostíProto někteří teoretici i praktici nazývají tuto zásadu nikoli zásadou materiální pravdy, ale zásadou zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Ale i přes tento název je nepochybné, že nestačí pravděpodobné usvědčení pachatele, nýbrž je třeba dbát o bezpečné a spolehlivé zjištění skutkového základu pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení bez důvodných pochybností,“ (Fenyk, J. Císařová, D. Gřivna, T a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 111). (resp. zásady materiálnej pravdyPrekonanie tejto zásady je spochybňované s čím osobne súhlasím (pozri Záhora, J. a kol. Dokazovanie v trestnom konaní. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, str. 51). Sám Storch predsa pripúšťal obmedzenosť ľudského poznávania pravdy, a preto ani podľa neho nemohlo ísť o zisťovanie absolútnej pravdy (to je nemožné), ale išlo o priblíženie sa k nej, čo je nepochybne dodnes cieľom každého trestného procesu. - ďalej bude používané toto označenie) zakotvenej v § 2 ods. 10 Trestného poriadku. Bez tejto zásady si nastavenie moderného trestného práva nedokážeme predstaviť: „Trestní proces je totiž vždy a v každém systému trestní justice úzko zaměřen na hledání pravdy a zjišťování toho, co se ve skutečnosti stalo“.Šámal, P. Základní zásady trestního řízení v demokratickém systému. 1. vyd. Praha: CODEX, Bohemia, 1999, str. 34. Legitimita rozhodnutia o vine je daná riadnym preukázaním dôvodnosti obvinenia, a preto je povinnosťou súdu oprieť svoje rozhodnutie o bezpečne zistené a preukázané fakty: „Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoliv o pouhou pravděpodobnost. Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, volí soud po vyčerpání všech dosažitelných důkazů tu, která je pro obžalovaného příznivější (č. 46/1963). Z toho plyne, že alternativní skutkové zjištění je zásadně nepřípustné,“ (R I/1966). I keď objektívnu/absolútnu pravdu nemožno zistiť, neznamená to, že by v trestnom konaní platila zásada formálnej pravdy a že by rozhodnutie mohlo byť založené na domnienkach, resp. na domnelom skutkovom stave. Skutkový stav musí byť objasnený na úrovni praktickej istotyKalvodová, V. Hrušáková, M a kol. Dokazování v trestním řízení – právní, kriminologické a kriminalistické aspekty. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2015, str. 69 - 71. (podľa môjho názoru v najvyššom možnom stupni spätného poznania reality). Ustálenie skutkového stavu, ktoré pripúšťa dôvodné pochybnosti o pravdivosti skutkových zistení, je v trestnom práve neprípustné: „I při této nové formulaci musí být ovšem skutkový základ rozhodnutí soudu bezpečně zjištěn mimo důvodnou pochybnost. Nelze proto požadavek bezpečného skutkového zjištění bez důvodných pochybností zaměňovat s názorem, že stačí pravděpodobné usvědčení pachatele. (Srov. i rozh. č. 13/1993 Sb. rozh. tr.“.Fenyk, J. Císařová, D. Gřivna, T a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 112. V súvislosti s dôvodnými pochybnosťami sa uvádza, že: „dôvodná pochybnosť je taká pochybnosť, ktorá, po starostlivom a nestrannom vyhodnotení všetkých vykonaných dôkazov, sudcovi nedovolí dospieť k jednoznačnému záveru o vine obžalovaného. To znamená, že ide o takú pochybnosť, ktorá má základ v dokazovaní a vyjadruje určitý stav neurčitosti (nejednoznačnosti) v dokazovaní pokiaľ ide o posúdenie viny obžalovaného. Neznamená to však, že by o objasňovanom skutku nesmeli pretrvávať žiadne (akékoľvek) pochybnosti, práve naopak, je celkom ...