I.ÚS 593/04 (Zjišťování rozhodných skutečností pro určení výše nedoplatku na výživném)

Ústavní právo na spravedlivý proces zahrnuje i povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 563/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 71). Respektuje se tak základní funkce důkazního řízení v občanském soudním procesu, které obsahuje provedení důkazů a jejich hodnocení a ústí ve zjištění skutkového stavu. Uvedené závěry se uplatní typicky v řízení sporném, v řízení nesporném, které je ovládáno zásadou vyšetřovací, je nezbytné hodnotit naplnění těchto postulátů ještě přísněji. Zákonodárce tento přístup vyjádřil v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. Nejde sice o povinnost soudu pátrat po důkazech, ale znamená to, že nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní nemůže být účastníkovi na újmu. Samotný krajský soud připouští, že v posuzovaném případě nedodržel obvyklý postup při zjišťování rozhodných skutečností pro určení výše nedoplatku na výživném (podle protokolu z jednání byla jeho pozornost zaměřena na zkoumání podmínek pro úpravu výše výživného). Ústavní soud konstatuje, že tak zásadní porušení vyšetřovací zásady v nesporném řízení je způsobilé porušit i ústavněprávní principy.