I.ÚS 443/23(Neodůvodnění rozsudku dle § 129 odst. 2 tr. ř. ve světle práva na účinné vyšetřování)
Z odôvodnenia
Součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je i právo na odůvodnění rozhodnutí soudu, a proto je třeba ustanovení § 129 odst. 2, věty první, trestního řádu, jež umožňuje soudu v trestním řízení vyhotovit zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, vykládat restriktivně, a to zejména v případech, kdy neexistuje shoda ohledně výsledku, např. v případě zprošťujícího rozsudku z důvodu nutné obrany obžalovaného (§ 29 trestního zákoníku), kdy současně odkáže podle § 229 odst. 3 trestního řádu poškozeného s jeho nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. V takovém případě lze legitimně požadovat, aby se soud v odůvodnění svého rozhodnutí s jednotlivými argumenty – byť stručně – vypořádal a vyložil důvody svých závěrů [srov. nález ze dne 1. 6. 2010
sp. zn. I. ÚS 904/08 (N 118/57 SbNU 455), bod 30, nález ze dne 19. 12. 2011
sp. zn. I. ÚS 59/11 (N 216/63 SbNU 479), bod 12 či nález ze dne 25. 4. 2016
sp. zn. I. ÚS 41/15 (N 76/81 SbNU 305), bod 17]. Pokud tak soud neučiní, poruší právo stěžovatele na spravedlivý proces, jelikož požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí je jedním ze základních atributů tohoto práva [srov. nález ze dne 1. 6. 2010
sp. zn. I. ÚS 904/08 (N 118/57 SbNU 455), bod 29 nebo nález ze dne 13. 3. 2018
sp. zn. III. ÚS 427/18].
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies