II.ÚS 771/16
Z odôvodnenia
Ústavní soud shledal, že došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. V otázce nákladů řízení totiž nebyl ze dvou důvodů zachován princip kontradiktornosti řízení jako jeden z komponentů ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Především stěžovatel neměl příležitost vyjádřit se k posouzení úspěchu ve věci a záměru krajského soudu uložit mu povinnost nahradit polovinu znalečného, který byl pro něj překvapivý. Náklady znaleckého posuzování určitých skutečností totiž byly přiřazeny k oběma meritorním výrokům rozsudku krajského soudu, přestože náležely pouze k jeho výroku I., který se týkal nezákonnosti kolaudačního souhlasu. Co do posouzení úspěšnosti účastníků řízení ve věci samé bylo třeba náležitě zohlednit, že petit správní žaloby obsahoval dva procesně samostatné návrhy (návrh určovací ve vztahu ke kolaudaci stavby a návrh zákazu pokračovat ve stavbě) a náklady řízení v podobě znalečného vznikly pouze v souvislosti s prvním z nich. V souvislosti s druhým návrhem, kde stěžovatel úspěšný nebyl pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného, nelze z rozhodnutí krajského soudu případný vznik nákladů řízení protistrany v podobě znalečného nijak dovodit.