I.ÚS 1618/15
Z odôvodnenia
V projednávané věci je nesporné, že stěžovatel svůj žalobní návrh opíral o ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Ustanovením § 31a zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mj. měnil zákon č. 82/1998 Sb., byl do citovaného zákona vtělen nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Zákonodárce tak učinil motivován deficitem vnitrostátní úpravy ve vztahu k čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a snahou uvést vnitrostátní úpravu do souladu s požadavky Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru Ústavního soudu je nepochybné, že nová právní úprava nárok na náhradu nemateriální újmy nekonstituuje, ale pouze ve vnitrostátní rovině deklaruje jeho existenci. Tento nárok byl již v minulosti založen samotným čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který představuje self-executing ustanovení, aplikovatelné přednostně před zněním zákona.