III.ÚS 1015/13
Z odôvodnenia
Při rozhodování o tom, zda žadatel splňoval podmínku doby zaměstnání ve vybraném zaměstnání v hornictví pro poskytnutí starobního důchodu podle § 2 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům posuzování, byly správní soudy povinny vzít v potaz koncepci a účel jednotlivých příloh nařízení vlády č. 117/1988 Sb., plynoucí z § 17 odst. 1 ve spojení s § 15 odst. 2 a 3 zákona č. 100/1988 Sb. Právě od posouzení účelu obou příloh přitom záviselo, zda a pod jakou z kategorií v nich uvedenou lze podřadit zaměstnání důlního měřiče. Tím, že správní soudy ve svém odůvodnění tento aspekt zcela pominuly a místo toho své úvahy založily na rozlišení, zda v případě tohoto zaměstnání převáží jeho dělnický nebo odborný či technickohospodářský charakter, pro které však právní předpisy dopadající na projednávanou věc neposkytovaly žádnou oporu, porušily právo žadatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodující byla, jak již bylo opakovaně uvedeno, doba strávená v podzemí. V pouhé skutečnosti, že některá zaměstnání, jež splňovala tuto podmínku, byla více a jiná méně odborná nebo kvalifikovaná (což lze znázornit právě na příkladu úsekového, resp. důlního měřiče a jeho figuranta), nelze nalézt žádný rozumný důvod pro odlišné zacházení.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies