II.ÚS 351/14 (Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu)
Z odôvodnenia
Ústavní stížnost je přípustná, pokud příčinou skutečnosti, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), bylo ustanovení opatrovníka správním orgánem, v důsledku čehož napadené rozhodnutí tohoto orgánu nebylo stěžovateli jako nepřítomnému účastníkovi řízení řádně doručeno; přitom se nepřihlíží ke lhůtě pro podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 až 5). Z ustálené judikatury Ústavního soudu také vyplývá, že k ustanovení opatrovníka správním orgánem nemůže docházet jen z důvodu urychleného vyřízení věci, nýbrž musí jím být účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, zajištěna důsledná ochrana jeho zájmů i základních práv tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Nelze očekávat, že zaměstnanec správního orgánu jako opatrovník účastníka řízení vedeného před tímto orgánem bude účinně brojit proti jeho postupu a rozhodnutí. Ustanovení opatrovníka musí proto vždy předcházet šetření, zda jsou dány předpoklady pro takový krok, resp. zda není možno použít jiné opatření. Jiný postup správního orgánu je ve světle hrozícího konfliktu zájmů na straně opatrovníka v rozporu se základním právem na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies