I.ÚS 1108/11 (K nerespektování závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu (zkoumání podmínky protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele v restitučních sporech))

Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že bytová situace řady československých občanů byla v rozhodné době jistě složitá, stejně tak jako toho, že bylo za tehdejší politické situace obvyklé přihlížet kromě bytových potřeb ke stranické příslušnosti žadatelů a jejich společenské angažovanosti. Ústavní soud konstatoval a konstatuje, že takovému odlišnému přístupu k občanům při požívání jejich práv, který dovodil i v dané věci, nemůže poskytnout ochranu, neboť angažovanost ve prospěch totalitní komunistické strany nesměřovala a nesměřuje k prosazování demokratických hodnot. Ústavní soud v této souvislosti připomíná nález ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/1993, ve kterém posuzoval ústavnost zákona o protiprávnosti komunistického režimu a dospěl mimo jiné k závěru, že kontinuita se starým právem po roce 1989 představuje vždy hodnotovou diskontinuitu se starým režimem. Stejně tak na danou věc dopadá nález ze dne 15. 11. 20120 sp. zn. I. ÚS 517/2010, týkající se otázky, zda je informace o členství soudců v Komunistické straně Československa do roku 1989/1990 veřejně přístupným údajem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pro projednávaný případ lze z těchto dvou nálezů dovodit, že nerespektováním kasačního nálezu, kterým Ústavní soud obecné soudy zavázal k určité interpretaci, se obecné soudy dopustily, a to opakovaně, porušení článku 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Takový postup obecných soudů ve svém důsledku taktéž zakládá úvahu o vzniku nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 téhož zákona, spočívajícího v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Řízení, které se po kasačním nálezu vrací na I. stupeň, trvalo doposud téměř 20 let.