Pl.ÚS 22/13 (K protiústavnosti zpětné účinnosti hmotněprávních ustanovení norem trestního práva)
Z odôvodnenia
K definičním znakům materiálního právního státu patří zejména princip právní jistoty, jehož součástí je také předvídatelnost postupu zákonodárce při tvorbě práva a zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu. Ustanovení Ústavy České republiky a zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, vylučují, aby zákonnou legislativní procedurou přijatý právní předpis působil zamýšlené účinky dříve, než byl vyhlášen. Zákaz zpětné účinnosti trestního práva je uznáván ve všech novodobých právních úpravách a je považován za stěžejní princip trestního práva. Tento zákaz v českém právním řádu nachází svůj odraz zejména v tzv. časové působnosti trestního zákona, upravené v čl. 40 odst. 6 Listiny a potažmo § 2 trestního zákoníku. Specifikum posuzování trestnosti činu s ohledem speciální ústavní zásadu obsaženou v uvedeném čl. 40 odst. 6 Listiny limituje možnost ústavně konformního výkladu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies