III.ÚS 3199/12 (K přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu při namítaných vadách řízení; k dokazování před odvolacím soudem)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 213 odst. 1 o. s. ř. zakládá tzv. úplnou jurisdikci odvolacích soudů v občanském soudním řízení, zakotvuje jejich oprávnění přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu, tj. zakotvuje apelační povahu odvolací instance. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. platí, že odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Ve spojení s dalšími ustanoveními občanského soudního řádu, jmenovitě zejména s § 205 o. s. ř., je odvolací soud sice omezen v rozsahu své přezkumné činnosti, která probíhá toliko v mezích napadených výroků rozhodnutí nalézacího soudu a vůči nim uplatněných námitek (výtek) odvolatele, na druhou stran postup, resp. názor Vrchního soudu v Praze, podmiňující navíc přezkumnou činnost výslovnými návrhy na zopakování dokazování, není ve světle citovaných ustanovení obhajitelný. Ryze formalistický postup odvolacího soudu evidentně popírá smysl judikatorního a doktrinálního vymezení podmínek přezkumné činnosti soudu v civilním odvolacím řízení, což má za následek odepření spravedlnosti a porušení základního práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies