III.ÚS 1455/11 (Veřejnost zasedání u povolení obnovy trestního řízení)
Z odôvodnenia
Dokazování prováděné v obnovovacím řízení s cílem zjistit, zda tu jsou navrhovatelem tvrzené nové důkazy nebo skutečnosti ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu, se nemůže vymykat zásadě volného hodnocení důkazů dle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, ani zásadám ústnosti a bezprostřednosti dle ustanovení § 2 odst. 11, 12 tr. řádu. Důkazní řízení musí mít kontradiktorní charakter, který v neveřejném zasedání zajistit nelze, a proto má Ústavní soud za to, že rozhodování soudu druhého stupně o stížnosti dle ustanovení § 286 odst. 3 tr. řádu – co do provádění a hodnocení důkazů odvolacím soudem a rozhodnutí o meritu věci (srov. § 259 odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. řádu) – je namístě přiměřeným způsobem podrobit zásadám ovládajícím řízení odvolací. Rozhoduje-li tudíž soud druhého stupně o stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla povolena obnova, může ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené rozhodnutí zrušit a sám návrh na povolení obnovy zamítnout dle ustanovení § 283 písm. d) tr. řádu (tzn. pro nedůvodnost na základě skutkových úvah) jen způsobem uvedeným v ustanovení § 286 odst. 1 tr. řádu, tedy ve veřejném zasedání. Opačný výklad by byl totiž v rozporu s těmi procesními principy, jež byly výše vyloženy.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies