II.ÚS 157/13 (Náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř.)
Z odôvodnenia
Ústavní soud konstatoval, že nepřiznání požadované náhrady majetkové újmy bylo dáno úvahou soudu (§ 136 o. s. ř.), takže i když měla stěžovatelka formálně úspěch jen částečný, přichází v tomto případě v úvahu plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.
K naplnění jednoho z účelů soudní jurisdikce, totiž požadavku „spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchovy k zachovávání zákonů … k úctě k právům jiných osob“ obsaženého v § 1 o. s. ř., je z hlediska imperativu ústavněprávních limitů spravedlivého procesu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny zcela nezbytné, aby výsledek rozhodovací činnosti obecných soudů nejen odpovídal zákonu v meritu věci, ale aby také odůvodnění vydaných rozhodnutí ve vztahu k procesním normám odpovídalo kardinálním kritériím „stanoveného postupu“. Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ, dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadených náhradově nákladových výroků lze označit za nespravedlivý v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst.2 Listiny.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies