I.ÚS 2447/13 (Priorita výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy v soukromém právu)
Z odôvodnenia
Uzavřená, fakticky však pronajímatelem vzhledem ke konkrétním okolnostem (sociální status nájemce jako příjemce sociální dávky) oktrojovaná tříměsíční doba trvání nájmu, s možností následného dvouletého prodloužení vázanou na zcela obecně stanovené podmínky spojené s osobou nájemce, odporuje smyslu a účelu obecné zákonné úpravy v ustanovení § 685 odst. 1 občanského zákoníku, byť toto ustanovení délku doby určité při sjednání nájmu nestanoví. Jde současně o nepřípustné omezení autonomie vůle nájemce jako účastníka právního vztahu, garantované v ústavněprávní rovině - souběžně s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky - v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Pro oblast soukromého práva je táž záruka odvoditelná z § 2 odst. 3 občanského zákoníku, podle něhož je odchýlení se od zákona dohodou stran přípustné, nikoli však v rozporu se zákonným zákazem či povahou konkrétního ustanovení (a to je nutné vztáhnout též k účelu zákonné úpravy). Měl-li, jak to plyne z vyjádření vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti, pronajímatel výhrady k chování nájemce v průběhu nájemního vztahu, pak neměl vycházet jen z podzákonného aktu obecní (územně samosprávné) povahy, ale měl dát při eventuálním sankčním postupu vůči němu přednost právní úpravě zakotvené v občanském zákoníku jako generálně závazném právním předpise.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies