IV.ÚS 2355/12 (Zásada reformatio in peius ve vztahu k výši peněžité záruky)
Z odôvodnenia
Podle čl. 2 odstavce 2 Listiny, respektive podle čl. 2 odstavce 3 Ústavy, lze státní moc uplatňovat jen v zákonem stanovených případech, mezích a zákonným způsobem. Podle čl. 4 Listiny pak mohou být meze základních práv a svobod upraveny pouze zákonem, přičemž při jejich aplikaci musí být šetřena jejich podstata a smysl. Podle čl. 36 odstavce 1 Listiny se může každý domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Příslušným zákonným vymezením je ustanovení § 150 odstavec 1 trestního řádu upravující stížnost a řízení o ní, podle kterého: „Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.“. V projednávaném případě se Krajský soud v Brně tímto omezením neřídil. Postupem, který zákon výslovně vylučuje, se zpronevěřil citovaným článkům Ústavy a Listiny způsobem, který považuje Ústavní soud za zcela nepřípustný. Krajský soud v řízení postupoval v rozporu s procesními předpisy, neposkytl stěžovateli přiměřenou právní ochranu jeho nároku na spravedlivé projednání věci před soudem a tím zasáhl do práv stěžovatele na spravedlivé soudní řízení, zaručených v čl. 5 odstavci 4 a v čl. 6 odstavce 1 Úmluvy, jakož i v čl. 36 odstavce 1 Listiny.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies