III.ÚS 2/12 (Přezkum rozhodnutí o znalečném v odvolacím řízení, neprojednání odvolání podaného účastníkem řízení)

Ačkoliv je odvolání splňující zákonem stanovené podmínky nezbytným předpokladem, aby odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, výsledkem tohoto přezkumu není rozhodnutí o důvodnosti odvolání, nýbrž ve smyslu § 219 občanského soudního řádu o věcné správnosti napadeného rozhodnutí. Právě její posouzení tak slouží vypořádání se s přípustnými námitkami uplatněnými v odvoláních jednotlivých účastníků. Dospěje-li přitom odvolací soud k závěru, že podmínky pro potvrzení rozhodnutí jsou splněny, je tomu tak vždy z hlediska všech námitek, jež podle § 212a občanského soudního řádu přicházejí s ohledem na povahu konkrétního odvoláním napadeného rozhodnutí v úvahu jako důvod přezkumu. Tento závěr se uplatní i v případě, kdy odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání jednoho z účastníků řízení, ve svém rozhodnutí se však vůbec nevypořádá s včas a řádně podaným odvoláním jiného účastníka, protože mu v důsledku pochybení soudu prvního stupně jeho odvolání nebylo postoupeno, a tedy o něm ani neměl vědomost. Dojde-li tímto postupem k porušení základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, bude to právě toto potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž lze z tohoto důvodu, nemá-li dotčený účastník k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svého práva, brojit ústavní stížností. Odstranění takovéhoto zásahu naopak nelze dosáhnout dodatečným rozhodnutím o dosud nerozhodnutém odvolání, neboť novému posouzení již odvolacím soudem potvrzeného rozhodnutí soudu prvního stupně brání překážka věci rozhodnuté.