II.ÚS 3750/11 (Odpovědnost za škodu způsobenou omezením osobní svobody)
Z odôvodnenia
Argumentaci stěžovatele, že fakticky v okamžiku omezení osobní svobody byl v pracovním poměru a že pracovní poměr rozvázal dohodou zpětně ke dni, který předcházel zadržení, nelze bez dalšího odmítnout s argumentem, že rozhodující pro posouzení jeho nároku na odškodnění ušlého výdělky je skutečnost, že ke dni omezení osobní svobody již platný pracovní poměr neměl. Upřednostňování ryze formálních právních vztahů před vůlí reagující na konkrétně existující stav věcí zásadně není ústavněprávně akceptovatelné. Ústavní soud vždy zastával názor, že každý případ je třeba posuzovat individuálně podle okolností případu a že je třeba se vystříhat extrémně formalistického přístupu k výkladu hmotněprávních ustanovení zákona. Zásah do osobní svobody jednotlivce je natolik zásadním zásahem do základního práva na osobní svobodu, že je třeba vnitrostátní právo umožňující odškodnění za vazbu vykládat extenzivním způsobem, a nikoliv restriktivním, jak to učinily odvolací a dovolací soud.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies