II.ÚS 3120/10(Restituce církevního majetku)
Z odôvodnenia
Pokud obecné soudy nepřihlédly k legitimnímu očekávání stěžovatelky opřenému o ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jež nabylo na intenzitě v souvislosti s uplynutím adekvátního času, a toliko s paušálním odkazem na dosavadní judikaturu se odmítly zabývat věcí individuálně bez ohledu na daná specifika, bylo jejich hodnocení věci neúplné, a založilo tím libovůli v jejich rozhodování, která v konečném důsledku vedla k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud musí v době, kdy provizorní právní stav trvá přes závazek státu více než 21 let, i za situace nedokončeného legislativního procesu, v němž je projednáván návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, postupovat v intencích stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn.
Pl. ÚS-st. 22/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 22/39 SbNU 515; 13/2006 Sb.), jakož i nálezu
sp. zn. I. ÚS 562/09 ze dne 31. 8. 2011 (N 145/62 SbNU 245). Jiný postup Ústavního soudu by mohl vést k dalšímu prodlužování provizorního ústavně nekonformního právního stavu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies