I.ÚS 718/11 (K námitce promlčení restitučního nároku vznesené v rozporu s dobrými mravy)
Z odôvodnenia
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; nicméně nevyloučil výskyt situací, v nichž je uplatnění této námitky výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. uplatnění promlčení mezi příbuznými, státem vůči oprávněným osobám). Posléze uvedené lze vztáhnout i na posuzovanou věc, v níž stěžovatelé uplatnili nárok podle § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nemohli ho však uplatnit žalobou u soudu, neboť výše nároku byla zcela závislá na znaleckém posouzení zadaném žalovaným. Pokud žalovaný liknavě postupoval při zadání tohoto posudku a nebyl dostatečně důrazný v procesu jeho zpracování, je namístě, aby nesl majetkové následky vyvolané takovým postupem, postupem podlamujícím důvěru ve stát jako společenství občanů.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies