I.ÚS 3061/11 (Posuzování dobré víry ve správnost údajů v katastru nemovitostí při nabytí nemovitosti od nevlastníka)
Z odôvodnenia
Nabyla-li stěžovatelka na základě kupní smlouvy nemovitosti od prodávajícího, jenž v době jejího uzavření dovozoval své vlastnické právo k nim od neplatné smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, bylo povinností obecných soudů, aby se v řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem řádně zabývaly otázkou dobré víry stěžovatelky, a to s ohledem na všechny okolnosti, za nichž je nabyla. V opačném případě by jejich skutková zjištění nebylo možné považovat za ucelená a kompletní, v důsledku čehož by odůvodnění jejich rozhodnutí byla nedostatečná a nepřezkoumatelná. Obecné soudy by tím porušily zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud v žádném případě nehodlá absolutizovat zásadu nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet, avšak z hlediska ochrany vlastnického práva nepovažuje za žádoucí její prolomení. Proto akcentuje nezbytnost náležitého posouzení a přísného hodnocení dobré víry nabyvatelky.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies