Pl.ÚS 53/10 (Stavební spoření - retroaktivní snížení a zdanění státní podpory, problematika legislativní nouze)
Z odôvodnenia
V. Vznikl-li účastníkovi stavebního spoření uplynutím kalendářního roku za tento rok individualizovaný právní nárok na státní podporu podle zákona upravujícího stavební spoření, která se však zatím nestala jeho příjmem, nelze očekávání tohoto účastníka, že tento nárok bude trvat dál v nezměněném rozsahu, přiznat z hlediska principu právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a legitimního očekávání podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod odlišnou míru ochrany pouze podle toho, zda zákonodárce ke snížení tohoto nároku přistoupil přímo nebo zda tak učinil dodatečným stanovením daňové povinnosti, jež se od přímého snížení liší pouze svým označením. Stanovení jednorázové daňové povinnosti ve smyslu § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 348/2010 Sb., jejímž předmětem je státní podpora za rok 2010, která byla poukázána stavební spořitelně po 31. prosinci 2010, proto nelze z hlediska výše uvedených ústavních ustanovení posuzovat prizmatem aprobovaného zásahu do vlastnického práva, za který je jinak stanovení daňové povinnosti považováno. Přímé snížení zmiňovaného nároku účastníka stavebního spoření, jenž splnil zákonem stanovené podmínky pro jeho vznik, tak s ohledem na zmíněné legitimní očekávání obstojí pouze výjimečně, a to z důvodů, jež odůvodňují výjimku ze zásady zákazu pravé retroaktivity.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies