IV.ÚS 2687/10 (Neúčinnost uložení písemnosti při doručování)

V posuzovaném případě soud doručoval na adresu, kterou zjistil z podané žaloby. Nejednalo se tedy o adresu, kterou by stěžovatel soudu sdělil či označil jako místo, kam mu mají být písemnosti doručovány, a nejednalo se ani o stěžovatelovu adresu vedenou podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Nastaly tedy okolnosti, které zákon spojuje s následkem neúčinnosti uložení. Uložení písemnosti by za této situace bylo možné považovat za účinné ještě tehdy, pokud by se prokázalo, že se na této adrese stěžovatel přesto ve stanovených dnech zdržoval. Vzhledem k tomu, že se tato skutečnost neprokázala (resp. neprokazovala), jak je patrno ze spisu, uložení písemnosti na poště v posuzované věci nemohlo být účinné. Soud tak nepostupoval podle tehdy účinného procesního předpisu, když se za naznačených okolností spokojil toliko s označením o uložení zásilky poštou, a bez toho, aby si ověřil, že doručoval na adresu vedenou jako aktuální bydliště v evidenci obyvatel, zásilku považoval za doručenou. Ústavní soud je nucen konstatovat, obdobně jako tomu učinil za srovnatelné situace ve stěžovatelem uváděném nálezu sp. zn. II. ÚS 1056/09 ze dne 18. 11. 2009 (N 238/55 SbNU 305), že soudem provedená interpretace ustanovení § 50c odst. 4 a § 46 odst. 5 občanského soudního řádu byla v projednávaném případě natolik extrémní, že ji nelze považovat za ústavně konformní. V důsledku této interpretace a z ní vycházejícího postupu soudu bylo stěžovateli znemožněno domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a jeho věc nebyla projednána v jeho přítomnosti a nemohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Soud také postupoval mimo meze, které stanoví zákon, čímž došlo i k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny.