III.ÚS 2671/09 (K ochraně minoritních akcionářů při rozdělení společnosti, návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady)
Z odôvodnenia
To nyní - vzhledem k podanému právnímu výkladu vzájemné provázanosti dotčených řízení předjímaných ustanovením § 220v, resp. § 220h obchodního zákoníku (o dorovnání § 220k, náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění) s řízením o neplatnost usnesení valné hromady - za prokazatelné lze již mít, pakliže bylo nově petrifikováno, nad rámec těch právních znaků, jež byly "ve hře" před Evropským soudem pro lidská práva, že jsou identifikovány (v ustanovení § 131 odst. 4 obchodního zákoníku) tím základem, jenž nachází ukotvení právě v důvodech neplatnosti usnesení valné hromady (a to "i v případě, že soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady z důvodů uvedených v odstavci 3"). S tím koresponduje vyslovený závěr, že otázka platnosti, resp. neplatnosti usnesení valné hromady je otázkou, již soud v navazujících řízeních o těchto "nových" nárocích posuzuje jako předběžnou, a v těchto řízeních, jejichž plnohodnotným účastníkem stěžovatel je (mohl být), svá práva včetně adekvátní oponentury usnesení valné hromady může relevantně hájit. Požadovaná "deklarace" v odůvodnění usnesení, jímž se řízení o neplatnost usnesení valné hromady zastavuje, pak rozhodný význam postrádá (měla-li jej vůbec), a přiznání "určitých nároků na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění" je již tím způsobilé vyjádřit, že předtím napadené usnesení valné hromady trpělo některým z těch deficitů, jež byly namítány.