II.ÚS 961/11 (Opětovné uložení povinnosti platit výživné)

Byla-li vykonatelným rozsudkem stanovena rodiči nezletilého povinnost platit na něj výživné k rukám druhého rodiče, dochází svěřením nezletilého do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče ke změně způsobu placení výživného k jejím rukám pouze v případě, že rozhodnutí soudu, na jehož základě k tomuto svěření došlo, tuto povinnost výslovně stanoví podle § 45 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Jinak zůstává původní povinnost navzdory svěření nedotčena. Dodatečná změna této povinnosti rozhodnutím soudu, v jejímž důsledku by byla rodiči uložena i za dobu minulou povinnost platit výživné k rukám fyzické osoby, do jejíž výchovy byl nezletilý svěřen, nemůže mít za následek odepření právních účinků řádnému splnění vyživovací povinnosti způsobem stanoveným původním rozsudkem, k němuž došlo před nabytím vykonatelnosti nového rozhodnutí. Uložil-li přesto soud rodiči povinnost zaplatit za toto období dluh na výživném, aniž by zkoumal, zda si v něm rodič nezletilého řádně splnil svou vyživovací povinnost způsobem určeným podle původního rozsudku, dopustil se tím v důsledku svévole porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i principu právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Pokud totiž tento rodič zaplatil výživné k rukám druhého rodiče podle původního rozsudku a v důvěře v jeho správnost, mohl předpokládat zánik svého dluhu.