I.ÚS 3571/10 (K principu legitimního nabytí majetku a dokazování v civilním řízení)
Z odôvodnenia
Městský soud zastává názor, že § 50a odst. 2 obč. zák. zakotvuje prekluzivní lhůtu, nikoli lhůtu promlčecí. Tím je však v rozporu s aktuální judikaturou obecných soudů, dokonce i Nevyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2009 sp. zn.
33 Cdo 424/2008), a i v rozporu s odbornou naukou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. : Občanský zákoník I, Komentář, 2. vydání 2009, C. H. Beck, str. 442). Jak uvádí odborná nauka, kterou cituje i uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu, teoretické poznatky, praktické zkušenosti, jakož i srovnání s obchodněprávní úpravou podporují závěr, že právo zakotvené v § 50a odst. 2 obč. zák. se promlčuje (srov. § 292 odst. 2 obchodního zákoníku a s tím spojený požadavek jednoty právního řádu i jeho výkladu).