I.ÚS 2912/10 (K porušení práva podat mimořádný opravný prostředek v důsledku nesprávného poučení)
Z odôvodnenia
Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. a na ustanovení § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze kterých jasně vyplývá přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nařízení exekuce. Stejně se k přípustnosti dovolání v těchto věcech vyslovil Nejvyšší soud (srov. jeho rozhodnutí ze dne 21. 7. 2009 sp. zn.
20 Cdo 4699/2008 nebo ze dne 7. 8. 2008 sp. zn.
20 Cdo 4/2007). Ústavní soud proto dovozuje, že Městský soud v Praze, který změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, znemožnil nesprávným poučením stěžovatelce realizaci jejího procesního práva (podat mimořádný opravný prostředek), a již tím ve svých důsledcích zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento závěr vyslovuje Ústavní soud - neboť jde o otázku zásadní - bez ohledu na to, že uvedenou vadu stěžovatelka v ústavní stížnosti výslovně nenapadala.