I.ÚS 1696/09 (K "ožívání" právních předpisů v důsledku zrušení derogujících předpisů; pravidla legislativního procesu)
Z odôvodnenia
2. Parlament nesmí rezignovat na svoji povinnost chránit základní práva a svobody a zůstat nečinný, jsou-li zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení zrušena nálezem Ústavního soudu. Ústavní soud může při respektování svrchovanosti Parlamentu předjímat, že zákonodárce této povinnosti nedostojí, a proto je mu v úzce vymezených případech otevřen prostor pro úvahu, zda v zájmu naplnění svého jediného úkolu - ochrany ústavnosti a základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem - stanoví další následky svého rozhodnutí. Povaha těchto následků se však vždy bude odvíjet od jedinečnosti skutečností, za kterých k řízení před Ústavním soudem došlo, jakož i od charakteru ohroženého (porušeného) základního práva nebo svobody; v recentních rozhodnutích tak činí konstatováním, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu, která brání v dodržování základních práv, je protiústavní.