I.ÚS 1536/11 (Vztah mezi délkou řízení a existencí (morální) újmy účastníkovi řízení a jeho řádné odůvodnění; výše zadostiučinění)
Z odôvodnenia
Nalézací soud měl řádně odůvodnit svůj závěr, který v podstatě řadí Českou republiku dle její ekonomické situace, životní úrovně apod. na chvost členských států Rady Evropy. Z judikatury ESLP lze (snad) dovodit poněkud zjednodušující závěr, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010 či Kmec, J.: K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, 8/2006, str. 12 a násl.). Leč ESLP stanovil tuto hranici pouze jako minimální (nikoli maximální) tak, aby vnitrostátní prostředek nápravy bylo možno považovat za efektivní, a stát tím předešel mezinárodněprávní odpovědnosti za porušení Úmluvy, jestliže výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země (srov. též nález ze dne 28. 3. 2011 sp. zn.
I. ÚS 192/11, bod 22). V tomto ohledu lze odkázat například na judikaturu Nejvyššího soudu - kterému přísluší ze zákona sjednocování rozhodovací činnosti obecných soudů - dle níž je základní částka odškodnění stanovena v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 sp. zn.
30 Cdo 3026/2009).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies