I.ÚS 1109/08 (K povinnosti soudu zvážit míru zásahu do práva vlastnit majetek v důsledku regulace nájmů)
Z odôvodnenia
Otázka, zda byl dán konkrétní nárok stěžovatelů na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, zůstává k zodpovězení obecnému soudu, který musí zvážit, do jaké míry došlo v důsledku regulovaného nájemného k zásahu do jejich základního práva vlastnit majetek, jakož i zda v jejich případě byly splněny výše uvedené podmínky pro vznik práva na náhradu škody. Samotná protiústavnost právní úpravy regulovaného nájemného totiž neznamenala, že v každém individuálním případě bylo porušeno základní právo pronajímatele (vlastníka bytu). Rovněž je namístě zdůraznit, že výše nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny nemusí být identická s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Obecné soudy tedy nemohou nárok na zmíněnou náhradu vůči státu zamítat apriorně, nýbrž musejí, při respektování výše uvedených závěrů, posoudit uplatněné nároky individuálně. V tomto smyslu je tedy nutno tvrzený nárok pronajímatelů právně posoudit z hlediska práva na náhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecné soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit, za pomoci § 118a o. s. ř., dostatečný procesní prostor, aby se obě strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a případně uplatnit nové důkazy či argumenty.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies