IV.ÚS 518/10 (K možnosti odmítnutí návrhu soudem jen na základě řádně zjištěných skutečností)
Z odôvodnenia
V dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností [např. nález sp. zn.
III. ÚS 151/06 ze dne 12. července 2006 (N 132/42 SbNU 57) a další] Ústavní soud interpretoval pojem svévole ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsensuálně akceptovaném významu, a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy. Z uvedené klasifikace pro vztah mezi skutkovými okolnostmi týkajícími se podmínek řízení a z nich plynoucími právními závěry nutno vyvodit důsledek, dle něhož pohyb písemností uvnitř soudu s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies