IV.ÚS 3158/09 (K aplikaci § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení)
Z odôvodnenia
Exekuce jako nástroj přichází v úvahu za situace, kdy povinný dobrovolně nesplnil povinnost, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím soudu. Taková situace nastává v případech, kdy povinný není schopen či ochoten platit, přičemž lze předpokládat, že z těchto dvou možností bude neschopnost mírně převažovat. Proto také stávající právní úprava nutí oprávněného důkladně zvážit podání návrhu na provedení exekuce. V době podání návrhu v projednávaném případě však stěžovatelka nebyla těmto úvahám zákonem vystavena. Dovozovat procesní zavinění z toho, že v průběhu exekučního řízení se změnila pravidla, a stěžovatelka tudíž měla již při podání návrhu uvažovat i o zákonem neupravených možnostech, by bylo v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (obdobně i čl. 2 odst. 4 Ústavy).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies