III.ÚS 870/09 (Povinnost obecných soudů rozhodnout o náhradě za neústavní omezení vlastnického práva v podobě regulace nájemného)

Důvody, pro které obecné soudy zamítly žalobu pronajímatele (vlastníka bytového domu) proti státu na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, ať již spočívaly v názoru, že nepřijetí zákonné úpravy vyžadované dřívějšími nálezy Ústavního soudu nesprávný úřední postup nepředstavuje, anebo v hodnocení nároku na náhradu škody jakožto nároku vždy subsidiárního ve vztahu k nárokům pronajímatele proti jednotlivým nájemcům objektivně neobstojí ve vztahu k právním názorům, které vyslovil Ústavní soud ve stanovisku pléna přijatém dne 28. 4. 2009 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb.), podle něhož platí, že "Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) ... jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby. Za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajímatel bytu uplatnit svůj nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva proti státu přímo.".