III.ÚS 101/05 (Náhrada nákladů řízení u odškodnění pracovního úrazu)
Z odôvodnenia
Nejvyšší soud ve smyslu shora podaného výkladu pochybil, pokud dostatečně nepřezkoumal, co pro zákonné pojištění vyplývá ze zákona. Dodatečné omezení zákonného pojištění podzákonným právním předpisem přitom není bez zákonného zmocnění možné. Ústavně nepřijatelným aspektem rozhodnutí Nejvyššího soudu je restriktivní interpretace zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, k níž Nejvyšší soud došel nikoliv na základě zákona, ale v důsledku údajného mlčení zákona teprve interpretací vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zde Nejvyšší soud opomenul ústavní direktivu čl. 79 odst. 3 Ústavy, podle níž sice ministerstva mohou na základě zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem výslovně zmocněna, mohou to však činit jen v mezích zákona.