I.ÚS 1200/09 (K finančnímu zadostiučinění pro uprchlého podnikatele a jeho rodinu)
Z odôvodnenia
Z ustanovení § 13 občanského zákoníku vyplývá, že občanský zákoník umožňuje poskytnout fyzické osobě, do jejíhož práva na ochranu osobnosti bylo zasaženo, morální (odstavec 1) nebo i finanční (odstavec 2) zadostiučinění. Přitom ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku pro přiznání relutární náhrady předpokládá značnou míru dotčení osobnosti fyzické osoby (samo toto ustanovení uvádí případy, kdy lze s ohledem na intenzitu zásahu proti osobnosti fyzické osoby přiznat náhradu nemajetkové újmy v penězích pouze demonstrativně), a to za situace, kdy by se tak nejevilo postačujícím morální zadostiučinění podle § 13 odst. 1 občanského zákoníku. Ústavněprávní konformní interpretace tohoto ustanovení vede k závěru, že při poskytnutí ochrany osobnosti dotčené fyzické osoby je nezbytné přihlížet i k možné satisfakční roli samotného rozsudku (příp. jiného rozhodnutí) konstatujícího neoprávněnost zásahu. Pokud obecné soudy dospěly k závěru o dostatečnosti morálního zadostiučinění a svoje rozhodnutí řádně odůvodnily, dostály tak všem ústavněprávním povinnostem plynoucím z práva na soudní ochranu.