I.ÚS 1052/10 (K nesprávné interpretaci podústavního práva (smlouva o dílo))
Z odôvodnenia
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu není Ústavní soud zásadně povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití podústavního práva, výjimku tvoří případy, v nichž současně došlo k porušení některých ústavních kautel. Z tohoto hlediska může dojít k zásahu do základního práva takovou nesprávnou interpretací ustanovení obchodního zákoníku o splnění díla, kdy obecné soudy nerespektují, že závazkový vztah mezi zhotovitelem a objednatelem zanikne, je-li objednateli dílo splněno včas a řádně; pokud dílo nebylo řádně provedeno, závazkový vztah mezi účastníky nemohl splněním zaniknout. Ústavně nepřípustnou svévoli při aplikaci ustanovení obchodního zákoníku sloužící k ochraně objednatele představuje i nerespektování faktu, že práva z odpovědnosti za vady nejsou oslabena opožděnou nebo neučiněnou notifikací, jestliže zhotovitel o příčinách vedoucích k vadám věděl nebo musel vědět v době předání díla. Obtížná důkazní situace objednatele je zvýhodněna formulací "nebo musel vědět". Pokud zhotovitel neprovede dílo v celém sjednaném rozsahu a objednatel na tuto skutečnost poukáže, pak je evidentní, že zhotovitel o příčinách nedodělku "musel vědět", a nesvědčí mu beneficium lhůt pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady. V opačném případě by šlo o zjevný úzkoprsý formalismus, evidentně v rozporu se základními principy spravedlnosti.