IV.ÚS 2525/07 (K rozhodování obecných soudů o zvýšení regulovaného nájemného okamžikem, který jako počátek rozhodného období vymezil žalobce)

K tomu, aby byly naplněny kautely plynoucí zejména z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.) o povinnosti obecných soudů i přes absenci předvídané konkrétní úpravy rozhodovat o zvýšení nájemného, nutno názor v něm uvedený, jímž operuje odvolací soud - rozhodování obecným soudem "pro futuro" - interpretovat ve světle dalších rozhodnutí Ústavního soudu - nálezu sp. zn. IV. ÚS 175/08 ze dne 9. 9. 2008 (N 152/50 SbNU 345), nepublikovaného usnesení sp. zn. III. ÚS 294/06 ze dne 30. 10. 2008 (týkajících se žalob pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným směřujících proti státu na náhradu škody), jakož i nálezu sp. zn. III. ÚS 3158/07 ze dne 4. 12. 2008 (N 216/51 SbNU 683), v nichž Ústavní soud především deklaroval subsidiaritu uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu ve vztahu k uplatnění nároku vůči nájemcům a zároveň zde také vyjádřil názor, že počátek doby rozhodování soudů o zvýšení regulovaného nájemného z bytů třeba určit okamžikem podání žaloby obecnému soudu, resp. od okamžiku, který žalobce v ní jako počátek rozhodného období vymezil (samozřejmě za předpokladu, že takto stanovený počátek nezahrnuje dobu před 31. 12. 2001, tj. před zrušením vyhlášky č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů, nálezem Ústavního soudu). K takto nastíněné rekapitulaci judikatury Ústavní soud toliko dodává, že jí byl mimo rámec ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, překonán právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 (N 80/41 SbNU 59), dle kterého "se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu minulou". Vytvoření souladu mezi právními názory obsaženými v nálezech sp. zn. I. ÚS 489/05, IV. ÚS 175/08 a III. ÚS 3158/07 v případech určení počátku doby rozhodování soudů o zvýšení regulovaného nájemného z bytů okamžikem, který žalobce jako počátek rozhodného období vymezil, musí vycházet z principu proporcionality, tj. ze zvážení ochrany dobré víry, dobrých mravů a legitimního očekávání.