III.ÚS 384/08 (K ústavně konformní interpretaci ustanovení zákona o veřejných dražbách, které stanoví povinnost dražebníka zajistit znalecký posudek o ceně dražené nemovitosti)
Z odôvodnenia
Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře [nálezy ve věcech sp. zn.
III. ÚS 258/03 ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155), sp. zn.
Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)] konstatoval, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikaci právní normy. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího obsahu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). V dalším svém nálezu sp. zn.
Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil přesvědčení, že "soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.". V návaznosti na to Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy uvedeným doslovným výkladem aplikovaného ustanovení § 13 odst. 1 a § 63 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, redukujícím povinnost dražebníka pouze na "technické" zajištění znaleckého posudku o ceně nemovitosti, odhlédly, resp. pominuly jeden z účelů zákona, jímž je také ochrana práv vlastníků dražených nemovitostí, i shora zmíněné systematické souvislosti.