I.ÚS 591/06 (Vyloučení svévole při změně správní praxe - účast francouzských zaměstnanců na sociálním pojištění v ČR)
Z odôvodnenia
V okamžiku, kdy Nejvyšší správní soud odmítl důvod změny praxe orgánů sociálního zabezpečení, spočívající v nesprávném výkladu novely Ústavy, účinné počínaje 1. červnem 2002, bylo na správních soudech v čele s Nejvyšším správním soudem, aby chránily oprávněná očekávání adresátů v trvající existenci jejich práv a povinností za právního stavu trvajícího v nezměněné podobě až do 31. prosince 2003. Ústavní soud nevylučuje ani případnou změnu kontinuálně trvající praxe správních úřadů při výkladu zákona. V daném případě poté, co jako nesprávný odpadl argument použití čl. 10 Ústavy v novém znění, však změna praxe orgánů správy sociálního zabezpečení nemohla být ničím jiným než svévolí, a nikoliv legitimní a principiální změnou výkladu práva. Pokud Nejvyšší správní soud změnu správní praxe zcela novým způsobem ex post de facto justifikoval, dopustil se sám libovůle mající protiústavní rozměry. Postupem správních soudů bylo tedy porušeno základní právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 2 Listiny. Rovněž byl uvedeným postupem porušen čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť důležitou náležitostí právního státu je i ochrana důvěry osob v právo.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies