I.ÚS 343/09 (Požadavky spravedlivého procesu ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí)

Obecné soudy postupovaly v dané právní věci tak, že poté, co byla stěžovatelka soudem prvního stupně vyzvána k doplnění žaloby v tom smyslu, zda je její nárok na zaplacení peněžité částky nárokem z titulu odpovědnosti za vady či z titulu náhrady škody, a ona doplnila svou žalobu tak, že se jedná o nárok na náhradu škody dle § 380 obchodního zákoníku, byla její žaloba nejdříve zamítnuta jako podaná po čtyřleté promlčecí lhůtě, poté, co byl tento rozsudek zrušen odvolacím soudem, který dovodil, že nárok stěžovatelky na náhradu škody promlčen není, bylo žalobě vyhověno, toto rozhodnutí však bylo následně odvolacím soudem změněno tak, že se žaloba zamítá, a to z důvodu nesprávné právní kvalifikace žalovaného nároku učiněné stěžovatelkou v žalobě. Takový postup je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, který se otázkou právního důvodu požadovaného plnění vícekrát zabýval a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení, právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jak je z vyžádaného soudního spisu zřejmé, odvolací soud nepostupoval ve věci stěžovatelky tímto způsobem, naopak je zjevné, že veškeré okolnosti věci byly v žalobě, jejím doplnění, v dalších písemných vyjádřeních účastníků i při řadě soudních jednání podrobně a zcela dostačujícím způsobem vylíčeny tak, aby věc stěžovatelky mohla být soudem řádně posouzena, což se nestalo.