I.ÚS 2343/08 (Tzv. opomenutý důkaz v kontextu požadavků na spravedlivý proces)
Z odôvodnenia
Jak Ústavní soud již konstatoval např. v nálezu sp. zn.
IV. ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004 (N 91/33 SbNU 377) či v nálezu sp. zn.
I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213), z pohledu ústavněprávního lze vymezit zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. V řízení o ústavních stížnostech lze jako první vyčlenit případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Pokud soud shledá nadbytečnost důkazních návrhů stěžovatele, přičemž tento svůj postoj řádně a logickým způsobem odůvodní (§ 125 odst. 1 trestního řádu), tato jeho myšlenková operace k důkaznímu řízení se upínající se zakládá na racionální argumentaci a je reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 Ústavy České republiky.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies