III.ÚS 2308/07 (Ke zjišťování pobytu účastníka řízení a k ustanovení opatrovníka)

II. Ústavní soud se rovněž dříve ve svých rozhodnutích zabýval kritérii vztahujícími se na osoby vykonávající funkci opatrovníka, i na tyto závěry postačí nyní odkázat. Tím zásadním závěrem je především to, že osoba vystupující ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti k osobě předsedy senátu (tento vztah nemusí být přímý) nesplňuje ony aspekty zachování principu rovnosti, pro které bylo ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. zakotveno do procesních předpisů. I pokud by Ústavní soud uznal tvrzení obecného soudu, že nahlížení do spisu pracovníky soudu se děje neformálně, a tudíž ve spise o něm není záznam, výkon funkce opatrovníka byl v tomto řízení stále pouze formální. Opatrovník totiž mohl a měl vyvinout jistou procesní aktivitu (upozornit soud na možnost doručit stěžovateli do ciziny, případně požádat o doručení na adresu trvalého pobytu stěžovatele), která by svědčila o tom, že se obeznámil s věcí, a byť skutečně nemohl znát osobní a majetkové poměry stěžovatele, mohl navrhnout jiné důkazní prostředky, které by vedly k jejich zjištění (nejméně v rovině dotazu na finanční úřad o poměrech obchodních společností, jejichž společníkem stěžovatel tehdy byl, případně přímo dotazem na tyto společnosti). Mohl a měl rovněž zpochybnit samotné soudní rozhodnutí prostřednictvím podání odvolání. Takový postup se pak Ústavnímu soudu jeví být zcela namístě, zvláště za situace, kdy soud jednoznačně vycházel pouze z důkazů předložených žalobkyní, aniž by si vyžádal jejich překlad a aniž by měl ověřeno, že skutečně dokladují to, co tvrdí její právní zástupkyně, jakož i z výpovědi žalobkyně navíc prováděné jako neopakovatelný důkaz bez přítomnosti stěžovatele, jeho zástupce nebo opatrovníka v době, kdy ještě závěr o tom, že stěžovatel je neznámého pobytu, nebyl vůbec učiněn a opatrovník nebyl ustanoven.