II.ÚS 1148/07 (Zajištění pohledávky zástavního věřitele)
Z odôvodnenia
Okolnost, že v zástavní smlouvě je uvedeno, že zástavní věřitel poskytl půjčku dlužníkovi, k jejímuž zajištění měla zástava sloužit, ačkoliv fakticky byla půjčka poskytnuta až po uzavření zástavní smlouvy a navíc v jiné výši, než jaká byla deklarována v zástavní smlouvě, nemůže mít zásadní vliv na vznik zástavního práva. Zástavní právo totiž vznikne, jde-li o nemovitost, jako tomu bylo v souzené věci, vkladem do katastru nemovitostí. Zástavní právo je ovšem právem akcesorickým a jeho faktický vznik je podmíněn faktickým vznikem pohledávky, k jejímuž zajištění má sloužit. Je-li půjčka, jak bylo řečeno, reálným závazkem, pak zástavní právo vznikne jen v rozsahu skutečně poskytnuté půjčky. Vyjádření výše půjčky v zástavní smlouvě proto nemá zásadní význam na vznik zástavního práva. Musí ovšem být zřejmé, k jaké půjčce se zástava váže. V této konkrétní věci, bez ohledu na to, že v zástavní smlouvě je uvedena jiná nominální hodnota půjčky, než jaká byla skutečně poskytnuta, nejsou žádné pochybnosti o tom, k zajištění jaké půjčky zástava slouží. Není pochyb, že byla mezi zástavním věřitelem a dlužníkem uzavřena pouze jedna půjčka, že se jedná o půjčku, která byla co do nominální hodnoty vyjádřena částkou 3 250 000 Kč a že fakticky na takto dohodnutou půjčku bylo poskytnuto pouze 2 500 000 Kč. O určitosti ujednání ohledně toho, k jaké půjčce se zástavní právo v této konkrétní věci váže, nelze mít pochybnosti.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies