I.ÚS 755/06 (Ke smyslu a účelu restitučních předpisů, k započtení náhrady za údajné zhodnocení pozemku povinnou osobou)
Z odôvodnenia
Stát, resp. povinná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále též "zákon o půdě"), si nemůže libovolně započíst v zákoně nevyjmenovaný způsob náhrady, tedy přijmout plnění z nevymahatelného nároku, jakým je např. náhrada údajného zhodnocení pozemků. To, co je v restitučním zákoně koncipováno zejména ve prospěch oprávněných osob, nemůže být obráceno. Nelze vyložit k tíži oprávněného restituenta sporný úkon, který tento oprávněný restituent následně popřel a který by byl zcela zjevně proti jeho zájmům. Pokud stát uzná, že jde o oprávněnou restituci, nelze za pomoci účelových výkladů a úkonů orgánů jednajících za stát již přiznaná práva nebo jejich část popřít. Zásada smluvní volnosti je v oblasti restitucí neprávem odňatého majetku modifikována účelem a smyslem restitučního zákona, který - co do principu - jinak obecně možné uplatňování nároků mezi osobami povinnými a oprávněnými nepřipouští (§ 28 zákona č. 229/1991 Sb.). Ústavní soud samozřejmě nevylučuje, že by určité dohody podle restitučních zákonů, v daném případě podle zákona o půdě, mohly být uzavírány, ale takové dohody musí ctít smysl a účel restituce, jímž je především zájem restituenta na v současné době uskutečnitelné nápravě křivd; ostatní orgány veřejné moci jsou potom povinny aplikovat tomuto principu přiměřený a vstřícný výklad.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies