I.ÚS 2568/07 (K problematice opomenutého důkazu - výslech účastníka)
Z odôvodnenia
Z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne, že by - v rámci hodnocení důkazů - poznatky výslechem účastníků získané musely vždy nutně (a priori) být pro soud méně spolehlivé, méně významné, nevěrohodné apod. (než poznatky dovozené z jiného důkazního prostředku). Výslech účastníka je podle ustanovení § 125 občanského soudního řádu jedním z řady v úvahu přicházejících důkazních prostředků a musí být hodnocen jako důkaz každý jiný ad hoc s tím, že eventuální závěr o té které míře spolehlivosti, významnosti, věrohodnosti apod. z něj získaných poznatků je až součástí jeho hodnocení ve smyslu ustanovení § 132 občanského soudního řádu [soud pak musí vždy uvést, jakými úvahami se při hodnocení důkazu svědeckou výpovědí řídil (ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu)]; nelze z logiky věci hodnotit a priori důkaz, který soud ještě neprovedl.