I.ÚS 1671/08 (K aplikaci moderačního práva soudu při rozhodování o nákladech řízení dle § 150 o.s.ř.)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 150 o. s. ř. nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení přiznat či nepřiznat náhradu nákladů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení [nález sp. zn.
I. ÚS 257/05 ze dne 20. 12. 2005 (N 231/39 SbNU 449)]. Ústavní soud také ve svých rozhodnutích [zejména pak v nálezu sp. zn.
II. ÚS 828/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 26/44 SbNU 309)] zaujal stanovisko, že součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek (vyplývající v obecné rovině z práva na fair proces) je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies