Pl.ÚS 85/06 (K přechodu závazků souvisejících s prodejem podniku na kupujícího; změna právního názoru Nejvyššího soudu)
Z odôvodnenia
Věřitel je úpravou podle § 477 odst. 3 obchodního zákoníku vyloučen ze standardní pozice subjektu, jenž výlučně rozhoduje, kdo je (má být) jeho dlužníkem (srov. § 531 odst. 1 občanského zákoníku), a proto nelze považovat výklad, kdy nejsou dotčena zajištění jeho pohledávky i třetími osobami (a contrario § 532 občanského zákoníku), za nevyvážený, resp. za výklad, jenž způsobuje nedostatek proporcionality mezi jeho právním postavením a postavením těchto osob. Eventualita větší či menší míry důvěry zástavního dlužníka v toho či onoho dlužníka obligačního zjevně nemůže mít váhu rozhodující, jestliže oproti občanskoprávní úpravě i věřitel se zde dostává do horšího postavení. Původní ("důvěryhodný") obligační dlužník i po prodeji podniku zůstává ze zajištěného dluhu povinným (z ručení), a má tak možnost realizaci zástavního práva zabránit jak před prodejem podniku (vkladem), tak i poté. Poukaz na možnost věřitele odporovat převodu závazku podle § 478 odst. 1 obchodního zákoníku významně oslabuje okolnost, že nemá obecný dosah, neboť jeho využití je ukotveno ve zcela konkrétních poměrech individuálního případu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies