Pl.ÚS 48/05 (Odnětí cestovního dokladu v případě trestního stíhání)
Z odôvodnenia
Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy dojde-li soud k závěru, že zákon jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední a má ho tedy být užito při rozhodnutí ve věci samé. V daném případě je však zřejmé, že nastala situace poněkud nestandardní; napadené ustanovení, jak je z výše uvedeného textu patrno, nebylo ve věci aplikováno a nemůže být tedy aplikováno ani v řízení o kasační stížnosti, jelikož v době rozhodování výše uvedených orgánů veřejné moci nebylo ještě platnou a účinnou součástí právního řádu. Lze doplnit, že k tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního právního předpisu - a věc předložit Ústavnímu soudu - je nezbytná jeho reálná aplikace a nikoli jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti. Tento typ řízení před Ústavním soudem totiž spadá do oblasti tzv. konkrétní kontroly norem, kdy podnětem rozhodování Ústavního soudu o ústavnosti napadeného právního předpisu je konkrétní souzená věc, v níž bylo napadené ustanovení aplikováno.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies