IV.ÚS 356/04 (Ke lhůtě pro podání dovolání)
Z odôvodnenia
Nejvyšší soud svým rozhodnutím porušil stěžovatelčino právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nezohledněním absence poučení o dovolání, zejména o délce lhůty stanovené k jeho podání v napadaném rozhodnutí vrchního soudu, a odmítnutím stěžovatelčina dovolání pro opožděnost vyložil intertemporální konflikt starého a nového práva tak, že svým formalistickým postupem nadměrně ztížil realizaci procesních práv stěžovatelky. Bylo však na Nejvyšším soudu, aby ten naopak za dané situace, podle mínění Ústavního soudu značně neobvyklé, umožnil stěžovatelce uplatnění jejích procesních práv a s ohledem na kautely spravedlivého procesu a právní jistoty analogicky aplikoval ustanovení § 240 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, a aby tedy vztáhl poučovací povinnost odvolacího soudu o možnosti a lhůtě k podání dovolání též na řízení, na něž se užije předchozí procesní úprava.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies