IV.ÚS 1778/07 (K výzvě soudu k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody)

Stěžovatel označil za pravomocné rozhodnutí soudu i výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody; jedině pokud by tato výzva skutečně byla rozhodnutím, mohl by ji Ústavní soud (byla-li by zjištěna její protiústavnost) zrušit. Je nepochybné, že uvedený akt je aktem veřejné moci, neboť jej učinil soud. Pro závěr, je-li nějaký akt rozhodnutím, není přitom relevantní jeho označení; aby však takový akt mohl být považován za pravomocné rozhodnutí [srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], musí jím být autoritativně zasaženo do právní sféry. Je evidentní, že výzvou k nástupu výkonu trestu odnětí svobody žádné dosud neexistující povinnosti nejsou zakládány, měněny nebo rušeny; tato výzva též nezakládá, nemění ani neruší žádné oprávnění. Stěžovatelovo mínění, že již touto výzvou bylo porušeno jeho základní lidské právo na osobní svobodu zakotvené v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto Ústavní soud nesdílí. Jedině rozhodnutí je Ústavní soud oprávněn zrušit [srov. ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]; že by uvedená výzva byla jiným zásahem orgánu veřejné moci, stěžovatel netvrdil a výroku Ústavního soudu podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se nedomáhal. Není-li možno napadenou výzvu považovat za rozhodnutí, nemůže být již pro svoji povahu (neboť do ústavně chráněných práv sama o sobě nezasahuje) předmětem přezkumu Ústavním soudem.