I.ÚS 750/06 (K absenci právního významu zrušení chybného rozhodnutí Nejvyššího soudu)
Z odôvodnenia
Ústavní soud s ohledem na čl. 4 Ústavy České republiky nemůže tolerovat odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), resp. zamezení přístupu k soudu, jako důsledku věcného omylu obecného soudu např. při posouzení včasnosti opravného prostředku. Tento právní názor však v žádném případě nemůže vést k mechanickému rušení napadených rozhodnutí ve všech případech, nýbrž je nutno vždy zvažovat konkrétní kontext případu a materiální (skutečné) důsledky v právní sféře stěžovatele. Ústavnímu soudu nepřísluší samostatně zvažovat věcnou opodstatněnost podaného opravného prostředku namísto příslušného obecného soudu, nemůže však vzhledem k požadavku racionality a účelnosti rozhodovací činnosti alibisticky posouvat stěžovatele do dalšího řízení, ve kterém ex lege nemá naději na úspěch z důvodu zřejmé nepřípustnosti původně podaného opravného prostředku. Takový postup by neměl pro stěžovatele žádný právní význam, prodloužil by celkovou délku řízení a rovněž by stěžovateli zvýšil náklady na právní zastoupení.